V minulém článku jsem psala o všem, co předcházelo... konkrétně tedy o přípravě rozvodů, položení zemnícího pásku a hlavně ztraceném bednění. To jsme zalili na začátku srpna 2017 (jojo, je to už doba) a odjeli na dovolenou a líbánky zároveň (samo sebou včetně dětí). Mamku jsme pověřili, aby kropila zalitý beton v bednění a užívali si chvíli trochu jiných písků.
Hned po návratu jsme se pustili do další části. Objednala se hromada štěrku a písku (celkem za 3000 Kč), kari sítě a roxory a šlo se na věc.
Nechtělo se nám to vše srovnávat a vozit ručně, takže u nás byl náš nejoblíbenější bagrista, který lžicí hodil hromady štěrku, lehce to rozhrábl a my to pak už jen "doladili". Takto samo o sobě by to nestačilo. Měli jsme z půjčovny půjčený i stroj na hutnění, aby si ta vrstva pěkně sedla.
Pak následovalo položení vodorovných roxorů a kari sítí - to vše dle projektu (třeba náš taťka naznal, že tam toho máme jak kdybychom stavěli atomový kryt... :-D) a s tím, že se kari síť nepokládá přímo na "zem", ale musí se v několika místech podložit. Dělají se nějaké speciální podložky, my využili hromadu kamenů, které ještě teď straší na dvorku. Všechny kari sítě se pak ještě provázali drátkem a bylo hotovo.
Další fází bylo bednění základové desky. To také zabralo pár hodin, a pak už se mohl objednávat beton (konkrétně beton třídy C16/20).
Na základovou desku padlo 19 m³ (49 792 Kč) a zvládlo se to ve 3 lidech + já :-)) Petr měl půjčenou hladičku betonu a je to rozhodně dobrá investice. Deska je pak krásně rovná.
Vzhledem k tomu, že byl konec srpna, pařák jako ďas, tak bylo potřeba kropit. Asi po 3 dnech se odbednila deska a lehce se začistila. Bylo tam pár nerovností, které Petr přebrousil. A opět se dál kropilo...
Zhruba po 14 dnech jsme se vrhli na penetraci desky a lepení hydroizolačních pásů pod nosné zdivo (Sklodek 40 special mineral KVK parabit). Druhý den se pak nalepila druhá vrstva s tím, že část pásu se vždy ohnula dolů pod desku. Tady ta penetrace je taková ta černá hnusně smrdící věc, ale nevyhnete se tomu. No a lepení hydroizolačních pásů není žádná hrůza, ale chce to dbát na bezpečnost. Určitě nezapomeňte na pořádné rukavice a pozor si dejte hlavně u nahřívání pistolí, protože třeba v mých rukách je dost nebezpečná. 🙂 Chudák Petr měl pak ožehnuté obočí.
A tím máme základovku hotovou 🙂
Btw. dali jsme si do ní střep z rozbitého svatebního talíře, tak snad nám to přinese štěstí. ♥
prosim poslete prvni dve kapitoly z knihy zakl. deska svepomoci. diky