Život na vesnici má svá jistá specifika. Zvlášť pokud máte k dispozici zahradu a k tomu pár zvířat. Nebo taky víc zvířat. Stejně jako my.
Byly doby, kdy jsem to tu proklínala. Když jsem seděla ve škole, už se mi dělala mlha před očima při představě, že dojedu domů a půjdeme na louku hrabat seno. Tehdy jsem se pomalu modlila za nějakou alergii. Ideálně na seno, hlínu, zvířata a možná i přímo práci 🙂
Postupem času se vše změnilo. Dnes bych si naopak nedovedla představit bydlet ve městě. Možná i díky tomu, že jsem si to chvíli vyzkoušela a zjistila, že bydlet v paneláku nemůžu. Nemám na to náturu. Jako by někdo nevydržel na vesnici, tak já už bych nevydržela ve městě. Trápila bych se a v malém bytě se cítila stísněně. Víte jak je to báječné, když přijdete z práce domů a máte možnost jít na zahradu nebo na louku a vidět okolo sebe přírodu a prostor?
Víte co, možná místo psaní bude lepší, když se na ten náš život podíváte skrze moje fotky...
Moc krásné fotky, taky si neumím představit, život v paneláku, 15 let mi stačilo, i když nemám žádná zvířata a hospodářství, kromě psa, mám zahradu a miluji procházky po okolí. Když jsem četla ten úvod, úplně jsem si vzpomněla na své dětství a mládí, ano alergie na seno, či kopání brambor by bodla:-) taky si pamatuji, jak jsem záviděla všem, co se stravují ve školní jídelně, mně většinou doma vítala vůně pečeného králíka… už dlouho ho proto nejím. I když jsme bydleli jen pár metrů od přehrady, přes všechnu tu práci, sena, pole a zaměstnanost rodičů, jsme se v létě chodili koupat velice málo.
Ať se Vám dál jen daří. Romana.